|
Často v životě hledáme někoho,kdo nám podá pomocnou ruku.
Nemoc v rodině většinou zasáhne všechny a nejvíce asi trpí máma,když jí onemocní dítě,ať už je mu měsíc nebo 15 let. A to byl
můj případ.Pro mě to bylo o to těžší,že jsem zůstala sama s dvěma dětmi.
Na doporučení lékaře jsem poznala Ivu s Mílou,kteří se věnují alternativním metodám léčby.Milí,laskaví,trpěliví lidé,kteří vyslechnou
a skutečně dokáží pomoci.
Nemoc duše přichází nepozorovaně a když naše tělo,nebo našich blízkých,dává signály,často nevnímáme.Na bolístku vezmeme
pilulku a jedeme dál. Jednoho dne ale tato náplast přestane chránit a musíme se zastavit. Začít přemýšlet,kde děláme chyby.Asi
to tak má být.Nejen malé dítě potřebuje něhu,pohlazení,pochopení.Díky mnoha setkání s Ivou a Mílou jsem si uvědomila a stále uvědomuji plno životních hodnot.Naučila jsem se prosit,děkovat daleko častěji než jsem dělala,snažím se více tolerovat,odpouštět.
Každý máme svého anděla - ochránce,nazýváme ho po svém,pro mě je to anděl,ke kterému se obracím a "ono" to funguje.
Při jejich přednáškách jsem se setkala s lidmi,kteří problémy řeší podobně,a hlavně,nebyla jsem na trápení "sama".Často kde
medicína nestačí,alternativa ukáže "cestu naděje".
Uvědomila jsem si podstatu sama sebe,snažím se pomáhat druhým v tomto světě,který se někam řítí.
Díky Ivo,díky Mílo,že mi ukazujete cestu, kterou se mám dát,abych tolik nebloudila. Díky za to,že jsem Vás poznala.
Moc jste mi v životě pomohli,dík za to,že jste!!!!!!
Stáňa
... cesta naděje? I já jako každý z nás jsem si již směr své cesty našel.
Před 10 lety mě dlouhodobé bolesti hlavy donutily vyhledat kineziologii, klasická medicína bohužel nepomáhala. V té době byla pro mě kineziologie neznámou alternativní medicínou. Prvních několik sezení pro mě bylo směšných, ale dal jsem sobě šanci a vytrval. Postupně bolesti zmizely a já začal vnímat svět jinýma očima. Vnitřně jsem se uvolnil, začal jsem psát básničky což bych od sebe nikdy nečekal a sebral odvahu si splnit svůj sen v daleké Austrálii.
Díky tomu, že jsem si tu šanci tenkrát dal, můj život to posunulo dál na mé cestě. Změnilo to můj náhled na svět a lidi, rozšířilo to mé obzory a přivedlo mě to i k novým znalostem a zkušenostem. Dodnes používám kineziologická cvičení k navození stavu uvolnění a relaxace.
Při hledání své vlastní cesty by se každý z nás měl zastavit a dát si šanci, jak jsem to udělal já před dlouhou dobou. Jak říkám, každý svého štěstí strůjce.
Iva a následně i Míla Bauerovi mi pomohli najít správný směr mé cesty ač kineziologií nebo SRT a proto bych jim za to chtěl moc poděkovat.
Petr (32)
|
